Znalost anglické abecedy ti automaticky neřekne, jak přečíst anglické slovo. Můžeš umět pojmenovat všechna písmena ve slově name, „jméno“, a přesto si nebýt jistý, proč se koncové e nevyslovuje. Můžeš se naučit food, „jídlo“, a potom zjistit, že good, „dobrý“, má jinou samohlásku, i když obsahuje stejné oo. Tyto obtíže mají vysvětlení, ale ne každé slovo se řídí jedním jednoduchým pravidlem.
Učit se číst anglická slova znamená rozpoznávat opakující se vztahy mezi písmeny a hláskami, všímat si jejich proměnlivosti a vědět, jak ověřit první odhad. Cílem není naučit se obrovskou tabulku nazpaměť, než otevřeš knihu. Potřebuješ si vytvořit zásobu užitečných vzorců a spojit je se slovy, jejichž výslovnost skutečně znáš.
Tento průvodce vysvětluje hlavní vzorce pro začátečníky: samohlásky, němé koncové e, běžné skupiny písmen, němá písmena, slovní přízvuk a gramatické koncovky. Příklady jsou přímo u vysvětlení. Zaměřujeme se na správné čtení psaných slov nahlas; k porozumění textu potřebuješ také slovní zásobu a gramatiku.
Čti hlásky a jejich skupiny, ne názvy písmen
Názvy písmen jsou užitečné při hláskování jména nebo adresy. Čtení slova je jiný úkol. Název M je /em/, ale na začátku map /mæp/, „mapa“, písmeno označuje /m/. Spojením názvů M–A–P bys slovo vyhláskoval, ne vyslovil.
Psaná písmena fungují také ve skupinách. Ve slově shop /ʃɒp/, „obchod“, označuje sh jednu hlásku. Naproti tomu x ve slově box /bɒks/, „krabice“, označuje posloupnost /k/ + /s/. Z počtu psaných písmen proto nezjistíš, kolik hlásek máš vyslovit.
Když narazíš na nové slovo, hledej známé skupiny dřív, než začneš číst písmeno po písmenu. Rozpoznáním sh, ee nebo běžné koncovky snížíš počet jednotlivých rozhodnutí. Je to počáteční postup, ne důvod ignorovat zbytek slova: poloha skupiny i okolní písmena mohou být důležité.
Přečti si také: Anglická abeceda: všech 26 písmen, výslovnost a příklady
Používej přepis jako vodítko k výslovnosti
Fonetický přepis zachycuje výslovnost, nikoli běžný pravopis. Používáme mezinárodní fonetickou abecedu, zkráceně IPA. Značky mezi lomítky, například /mæt/, označují hlásky. Přepis může ukázat hlásku, která není z písmen zřejmá, objasnit, které písmeno se nevyslovuje, nebo vyznačit místo přízvuku. Uč se vždy několik značek a přiřazuj je k nahrávkám, místo abys je bral jako další abecedu k zapamatování bez zvuku.
V tomto průvodci označuje ː dlouhou samohlásku v použitém systému přepisu a ˈ hlavní přízvuk před přízvučnou slabikou. Posloupnost jako /aɪ/ je dvojhláska vyslovená v jediné slabice, ne dvě odděleně vyslovené slabiky. Značky /ʃ/ a /tʃ/ označují hlásky na začátku slov ship, „loď“, a chip, „hranolka“.
Příklady většinou používají běžný britský vzor z učebních slovníků. Americké varianty jsou tam, kde je to potřeba, výslovně označené. Ani jeden vzor nepopisuje každého mluvčího v Británii nebo ve Spojených státech. Přehled značek najdeš v průvodci fonetickou abecedou od Oxfordu; nahrané příklady hledej v učebním slovníku. Přibližný zápis českými písmeny může být dočasnou pomůckou, ale nedokáže přesně zachytit všechny anglické hlásky.
Otevřené a zavřené slabiky: užitečné vzorce, ne úplný systém
Slabika je výslovnostní jednotka uspořádaná kolem svého jádra, zpravidla samohlásky. Nepočítej slabiky podle počtu samohláskových písmen. Book, „kniha“, má dvě samohlásková písmena, ale jedinou slabiku, a make, „dělat“, má také jednu slabiku navzdory psanému koncovému e.
Materiály pro začátečníky často popisují pravopisný vzorec zavřené slabiky jako samohláskové písmeno následované jednou či více uzavírajícími souhláskami, například v cat, „kočka“, nebo hand, „ruka“. Samohláska bývá krátká. Vzorec otevřené slabiky končí samohláskovým písmenem, jako v me, „mě“, nebo go, „jít“; jeho samohláska často připomíná název písmene. Jde o užitečné výukové názvy pro pravopisné vzorce, ne o neomylný způsob rozdělení a výslovnosti každého delšího slova.
Slova jako make a time, „čas“, je zde lepší chápat jako samostatný vzorec samohláska–souhláska–němé e. Němé písmeno nevytváří druhou vyslovenou slabiku. Různé kurzy třídí slabičné vzorce různě, takže tabulku se čtyřmi nebo šesti typy ber jako výukovou pomůcku, ne záruku, že do ní všechna anglická slova zapadnou bez výjimek.
Krátké samohlásky: nauč se zvuk, ne jen název kategorie
Užitečným začátkem je krátké slovo se samohláskou mezi souhláskami. Mezi běžné vzorce patří a v cat /kæt/, „kočka“, e v bed /bed/, „postel“, i v sit /sɪt/, „sedět“, o v britském hot /hɒt/, „horký“, a u v cup /kʌp/, „šálek“. Každý vzorec se uč prostřednictvím slova a jeho nahrávky.
Označení krátká samohláska neznamená, že správnou hlásku vytvoříš pouhým zkrácením jiné samohlásky. Ve slovech ship /ʃɪp/, „loď“, a sheep /ʃiːp/, „ovce“, se samohlásky liší kvalitou zvuku i obvyklou délkou. Záleží na poloze jazyka a tvaru úst. Poslouchej rozdíl a napodobuj ho; samotné prodloužení jedné české samohlásky nemusí anglický kontrast vytvořit.
I u těchto základních pravopisných vzorců existují rozdíly. Put /pʊt/, „položit“, má v referenční výslovnosti jinou samohlásku než cut /kʌt/, „řezat“. Americké hot běžně obsahuje /ɑː/ místo britského slovníkového /ɒ/. Tyto rozdíly neznamenají, že jsou vzorce k ničemu: ukazují, proč má vzorec nabídnout výslovnost k ověření, ne mít přednost před spolehlivou nahrávkou.
Němé koncové e: proč hat a hate znějí jinak
V mnoha krátkých slovech doprovází koncové němé e změnu předcházející samohlásky. Porovnej hat, „klobouk“, s hate, „nenávidět“: psané e nepřidává vyslovenou slabiku, ale samohláska se mění z /æ/ na /eɪ/. Učitelé to někdy popisují tak, že samohláska „říká své jméno“.
| Bez koncového e | S němým koncovým e | Změna samohlásky v příkladech |
|---|---|---|
| hat /hæt/ — klobouk | hate /heɪt/ — nenávidět | /æ/ → /eɪ/ |
| sit /sɪt/ — sedět | site /saɪt/ — místo | /ɪ/ → /aɪ/ |
| not /nɒt/ — ne | note /nəʊt/ — poznámka | /ɒ/ → /əʊ/ |
| cut /kʌt/ — řezat | cute /kjuːt/ — roztomilý | /ʌ/ → /juː/ |
Označení dlouhá samohláska se v tomto výukovém vzorci netýká jen délky: /eɪ/ a /aɪ/ jsou dvojhlásky a /juː/ obsahuje před samohláskou souhláskový zvuk. Tabulku chápej jako pravopisný vzorec. Související procvičování nabízí aktivita British Council o vztahu hlásek a pravopisu.
Vzorec není univerzální. Have /hæv/, „mít“, give /ɡɪv/, „dát“, a love /lʌv/, „láska“ nebo „milovat“, končí němým e, ale výše uvedenou změnu samohlásky nemají. Časté výjimky se uč jako celá slova, místo abys nutil známé slovo přizpůsobit se pravidlu.
Skupiny samohlásek: rozpoznej spojení a potom ověř slovo
Dvě samohlásková písmena mohou označovat jednu samohlásku nebo dvojhlásku. Když skupinu rozpoznáš, nebudeš číst každé psané písmeno samostatně. Neexistuje ale pravidlo, že první ze dvou samohlásek musí vždy znít jako její název v abecedě. Výslovnost patří k celému slovu a jeho pravopisnému vzorci.
| Psaná podoba | Užitečný výchozí vzorec | Čeho si všimnout |
|---|---|---|
| ee | see /siː/, green /ɡriːn/ — vidět; zelený | Písmena označují jednu samohlásku, ne dvě slabiky. |
| ea | team /tiːm/ — tým | Porovnej bread /bred/, „chléb“: stejná skupina má jinou výslovnost. |
| ai, ay | rain /reɪn/, day /deɪ/ — déšť; den | Said /sed/, „řekl“, je častá výjimka ze vzorce pro ai. |
| oa | boat /bəʊt/ — člun | Běžná americká výslovnost samohlásky je /oʊ/. |
| oo | food /fuːd/, good /ɡʊd/ — jídlo; dobrý | Tato známá slova mají odlišné samohlásky. |
| oi, oy | coin /kɔɪn/, boy /bɔɪ/ — mince; chlapec | Samohláska plynule mění polohu v jediné slabice. |
| ou, ow | out /aʊt/, now /naʊ/ — ven; teď | Porovnej snow /snəʊ/, „sníh“, a young /jʌŋ/, „mladý“; tyto skupiny mají více výslovností. |
Pomocí tabulky si vytvářej malé skupiny slov se stejným vzorcem; nepředpokládej, že celý sloupec má jedinou výslovnost. Když se naučíš výjimku, zapiš ji vedle známého vzorce. Porovnání team a bread zvýrazní rozdíl a ukáže, proč si nové slovo s ea raději ověřit.
Pozornost si zaslouží také písmeno y. Může označovat souhlásku na začátku yes, „ano“, samohlásku /aɪ/ ve slově my, „můj“, nebo koncovou samohlásku běžně přepisovanou jako /i/ ve slově happy, „šťastný“. Jeho název v abecedě ti neřekne, kterou roli má v konkrétním slově.
Souhlásková písmena, která mohou znít různě
Výslovnost mnoha souhláskových písmen je poměrně předvídatelná, ale některá známá písmena mají více podob čtení. C běžně označuje /s/ před e, i, y, například v city, „město“, a /k/ ve slovech jako cat, „kočka“. Tento vzorec pomáhá při prvním setkání se slovem, ale spojení jako ch potřebují vlastní vysvětlení.
G může před stejnými písmeny označovat /dʒ/, například v giant, „obr“. Tento vzorec je méně spolehlivý: slova get, „získat“, give, „dát“, a girl, „dívka“, začínají všechna na /ɡ/. Ověř si celé slovo a nespoléhej na to, že následující samohláskové písmeno vždy rozhodne o zvuku.
S může označovat /s/ nebo /z/, jako ve slovech see, „vidět“, a rose, „růže“. X může označovat /ks/ v box, „krabice“, ale /ɡz/ v exam, „zkouška“. Tyto rozdíly patří k učení výslovnosti slova, nejsou známkou toho, že jsi zapomněl abecedu.
Skupiny souhlásek: sh, ch, th, ph a ng
Skupina souhláskových písmen může označovat jedinou hlásku nebo posloupnost, která neodpovídá názvům jednotlivých písmen. Sh běžně označuje /ʃ/, například v shop, „obchod“. Ch často označuje /tʃ/, jako v chair, „židle“, ale porovnej school, „škola“, s /k/ a chef, „šéfkuchař“, s /ʃ/. Nečti tedy anglické spojení automaticky jako české „ch“. Běžné čtení ber jako výchozí bod a tyto časté výjimky se nauč zvlášť.
Th obvykle označuje buď /θ/, jako v think, „myslet“, nebo /ð/, jako v this, „tento“. Při těchto hláskách je špička jazyka u horních předních zubů nebo těsně u nich a vzduch prochází úzkou mezerou. První hláska je neznělá a druhá znělá. Znělost znamená kmitání hlasivek; můžeš obě hlásky porovnat a přitom si lehce sáhnout na krk. Ani jednu soustavně nenahrazuj známým českým „s“, „t“ nebo „d“. Poslouchej a procvičuj skutečný anglický rozdíl.
Ph často označuje /f/, jako v phone, „telefon“. Ve slově sing /sɪŋ/, „zpívat“, označuje ng jednu nosovou hlásku tvořenou v zadní části úst; žádné samostatné /ɡ/ po ní nenásleduje. Ve slově finger, „prst“, ale výslovnost obsahuje /ŋɡ/. Psané ng tedy neodpovídá vždy úplně stejné posloupnosti hlásek.
Ck běžně označuje jediné /k/, například v back, „záda“ nebo „zpátky“, zatímco qu obvykle označuje /kw/, jako v quick, „rychlý“. Nevkládej automaticky samohlásku mezi sousední souhlásky. Ve slově jako stop, „zastavit“, patří počáteční /s/ a /t/ k sobě bez další slabiky.
Němá písmena: proč se některá psaná písmena nevyslovují
Němé písmeno zůstává součástí pravopisu slova, ale v jeho obvyklé výslovnosti nemá samostatnou hlásku. To může působit nezvykle, pokud vycházíš z pravidelnějšího vztahu mezi psaním a řečí v češtině. Vyslovit každé viditelné písmeno není automaticky přesnější; ze známého anglického slova tím může vzniknout nezvyklá posloupnost zvuků.
Mezi užitečné vzorce patří němé počáteční k v know, „vědět, znát“, a knee, „koleno“, němé počáteční w v write, „psát“, a wrong, „nesprávný“, a němé koncové b v lamb, „jehně“, a climb, „lézt“. Slovo hour, „hodina“, začíná samohláskou, protože jeho h je němé. Při prvním zápisu takového slova si němou část označ.
Jiné skupiny písmen mají několik možných výslovností. Gh je němé ve slově night, „noc“, označuje /f/ v laugh, „smát se“, a označuje /ɡ/ v ghost, „duch“. Uč se tato slova s nahrávkami, místo abys každé gh považoval za němé. Další vysvětlení nabízí British Council v článku o běžných vzorcích s němými písmeny.
Samohlásky před r a rozdíly mezi výslovnostními vzory
Když za samohláskou následuje psané r, jednoduché samohláskové vzorce popsané výše už nemusejí její výslovnost předpovědět. Porovnej britské referenční podoby cat /kæt/, „kočka“, a car /kɑː/, „auto“. Je užitečné rozpoznávat skupiny ar, or, er, ir a ur, ale každou je potřeba spojovat s konkrétními slovy a přízvukem.
V tomto britském vzoru přízvučné or často označuje /ɔː/, například v born /bɔːn/, „narozený“. Přízvučné skupiny er, ir, ur často sdílejí /ɜː/, jako v term /tɜːm/, „termín“, bird /bɜːd/, „pták“, a turn /tɜːn/, „otočit“. Podmínka přízvuku je důležitá: nepřízvučná koncovka ve slově teacher, „učitel“, má místo toho redukovanou samohlásku. Tyto příklady vytvářejí užitečné skupiny, ale stále počítají s výjimkami a rozdíly mezi přízvuky, se kterými se setkáš.
V běžném nerotickém britském slovníkovém vzoru se psané r před souhláskou nebo pauzou nevyslovuje. V běžném rotickém americkém vzoru se vyslovuje. Proto může slovník uvádět car britsky jako /kɑː/ a americky jako /kɑːr/. V souvislé řeči může britský mluvčí používající první vzor vyslovit spojovací /r/ před následující samohláskou, například v car engine, „motor auta“.
Ne všechny britské přízvuky toto r vynechávají a ne všechny americké přízvuky se řídí stejným vzorcem. Jako začátečník nemusíš zvládnout každou regionální variantu. Pro vlastní procvičování používej jasný výslovnostní vzor a zároveň ber v úvahu, že i jinak znějící slovníková nahrávka může být správná.
Slovní přízvuk a redukované samohlásky
Ve víceslabičném slově obvykle nese jedna slabika hlavní přízvuk. Je výraznější než ostatní díky kombinaci výšky hlasu, délky a intenzity. Na rozdíl od obvyklého českého přízvuku není anglický přízvuk pevně na první slabice; není ani vždy na poslední. Samotný pravopis proto nemusí ukázat, kam ho umístit. Slovníková značka přízvuku patří k informacím, které se potřebuješ naučit.
Ve slově about /əˈbaʊt/, „o“ nebo „přibližně“, dopadá hlavní přízvuk na druhou slabiku. První samohláska je /ə/, zvaná šva: běžná redukovaná samohláska v nepřízvučných slabikách. Nezní jako abecední název A. Šva mohou označovat různá samohlásková písmena, což je jeden z důvodů, proč vyslovování každé samohlásky jejím nejznámějším zvukem může znít nepřirozeně.
Ne každá nepřízvučná samohláska se mění na šva. Ve slově happy se koncová nepřízvučná samohláska běžně přepisuje jako /i/. Čti celý přepis a poslouchej celé slovo, místo abys všechny nepřízvučné slabiky nahrazoval stejným zvukem. Když si zapisuješ nové slovo, označ jeho přízvuk spolu s významem.
Delší slova si rozděl na zvládnutelné mluvené části, ale nedávej každé stejný důraz. Pokud je potřeba, procvič části zvlášť a potom slovo znovu spoj s normálním přízvukem. Rozdělení slova ti má pomoci vyslovit je celé, ne změnit řeč v posloupnost oddělených útržků.
Jak vyslovovat koncovky -s a -es
Pravidelná koncovka množného čísla a slovesná koncovka třetí osoby jednotného čísla mají tři běžné výslovnosti. Volba závisí na poslední hlásce základního slova, ne pouze na posledním psaném písmenu. Stejný princip vysvětluje, proč cats, „kočky“, dogs, „psi“, a buses, „autobusy“, nekončí stejnou posloupností hlásek.
Po neznělých hláskách /p, t, k, f, θ/ má koncovka podobu /s/: cats /kæts/. Po samohláskách a znělých souhláskách s výjimkou následující skupiny je to /z/: dogs /dɒɡz/, plays /pleɪz/, „hraje“. Po /s, z, ʃ, ʒ, tʃ, dʒ/ přidává koncovka slabiku, běžně přepisovanou jako /ɪz/: buses /ˈbʌsɪz/.
Začni poslechem těchto rozdílů, ne učením značek bez zvuku. Nepřidávej další samohlásku do každého množného čísla: cats má jednu slabiku, ne dvě. Ověřuj také, zda se nemění samotný základ, jako v leaf–leaves, „list–listy“; použití pravidla pro koncovku nenahrazuje znalost nepravidelného nebo změněného základu. Dávej pozor i na znělé koncovky, které se nesmějí automaticky měnit na neznělé podle českých návyků.
Jak vyslovovat -ed bez zbytečné slabiky navíc
Pravidelná koncovka minulého času -ed má také tři běžné výslovnosti. Po /t/ nebo /d/ přidává slabiku: wanted /ˈwɒntɪd/, „chtěl“, needed /ˈniːdɪd/, „potřeboval“. To je koncovka /ɪd/. Samotný pravopis k rozhodnutí nestačí: nejprve urči poslední hlásku slovesa před přidáním koncovky.
Po ostatních neznělých souhláskách je koncovka /t/, jako v worked /wɜːkt/, „pracoval“, a washed /wɒʃt/, „umyl“. Po samohláskách a ostatních znělých souhláskách má podobu /d/, jako v played /pleɪd/, „hrál“. Tyto tvary nezískávají samostatnou koncovou slabiku. Další příklady tří výslovností nabízí průvodce minulými tvary pravidelných sloves od British Council.
Toto vysvětlení se týká koncovek pravidelných sloves. Některá slova používaná jako přídavná jména mají vlastní výslovnost, například a learned professor, „učený profesor“, kde má learned dvě slabiky. Pro začátečníka je vhodné učit se takové případy jako celá spojení, místo aby rozšiřoval pravidlo pro slovesa na každé psané slovo končící na ed.
Proč kontext někdy mění způsob čtení slova
Někdy má stejné psané slovo různé výslovnosti podle významu nebo gramatického použití. Užitečným počátečním příkladem je sloveso read, „číst“. Jeho základní tvar a přítomný tvar bez koncovky -s se vyslovují /riːd/, zatímco minulý tvar a minulé příčestí se vyslovují /red/. Pravopis se nemění.
Věta These days, I read every evening. („V poslední době čtu každý večer“) popisuje současný zvyk, proto se read vyslovuje /riːd/. Ve větě I read it yesterday. („Přečetl jsem to včera“) vyžaduje minulý kontext /red/. Psaná skupina ea o tom sama rozhodnout nemůže. Učební slovník tyto tvary rozlišuje; podívej se na heslo read ve slovníku Cambridge.
Než přečteš větu nahlas, prohlédni si ji a ujisti se, že chápeš její význam. Když víš, kdo co dělá a kdy, snáz vybereš správný tvar, smysluplně seskupíš slova a umístíš důraz. Přesné čtení proto není jen luštění písmen: postupně propojuje výslovnost se slovní zásobou a gramatikou.
Přečti si také: Anglická výslovnost a poslech s porozuměním: nahrávky, fonetický přepis a pět minut cvičení
Od jednotlivých slov k celé větě
Ve větě mluvčí obvykle nezdůrazňují každé slovo stejně a nedělají pauzu po každém z nich. Důležité informace bývají výraznější, zatímco běžná gramatická slova mohou mít oslabenou podobu. Například nepřízvučné can často používá redukovaný tvar /kən/ místo plného /kæn/. Která slova vystupují do popředí, závisí na sdělení a kontextu.
Začni jasnou a pečlivou výslovností a potom ji porovnej s vhodnou nahrávkou daného spojení nebo věty. Poslouchej skupiny slov, které patří k sobě, a pauzy, které pomáhají sdělit význam. Interpunkce poskytuje vodítka, ale přirozená řeč nevzniká přidáním stejné pauzy u každého napsaného znaménka.
Nemusíš hned napodobovat velmi rychlou řeč ani záměrně vynechávat hlásky. Nejdřív zajisti, aby slova zůstala rozpoznatelná a význam jasný. Potom několikrát procvič krátké spojení a postupně přenes pozornost z jednotlivých hlásek na jeho celkové znění. Nahrávky slov a nahrávky vět mají související, ale různé účely.
Co dělat, když narazíš na neznámé slovo
Nejdřív si všimni známých skupin písmen a koncovek. Zkontroluj, zda je přítomný vzorec s němým e nebo známá kombinace samohlásek, ale první čtení ber jako odhad. U delšího slova neurčuj sebejistě přízvuk jen proto, že jedna slabika vypadá povědomě.
Vyhledej celé slovo v učebním slovníku. Ověř jeho význam a gramatický tvar, přečti přepis a poslechni si odpovídající nahrávku. Porovnej první odhad s tím, co slyšíš: byla nečekaná samohláska, němé písmeno, koncovka, nebo přízvuk? Když odlišnost pojmenuješ, získáš konkrétní bod, který si můžeš zapamatovat.
Potom řekni slovo znovu bez nahrávky, ještě jednou ho ověř a použij v krátkém spojení. Pokud porušuje známý vzorec, zapiš ho vedle běžného příkladu tohoto vzorce. Vedle obecných postupů čtení si tak vytváříš i zásobu slov se známou výslovností. Výslovnostní stránky Cambridge nabízejí britské i americké zvukové vzory.
Jak procvičovat čtení, aby se nezměnilo v hádání
Zaměř se vždy na jeden kontrast. Jedno procvičování se může věnovat němému koncovému e, dvěma běžným výslovnostem oo nebo rozdílu mezi /ɪ/ a /iː/. Přečti několik známých příkladů, poslechni si je a vysvětli, co se mění. Potom zkus krátkou větu s jedním z těchto slov, abys vzorec neznal jen z izolovaného seznamu.
Vybírej krátké texty s převážně známou slovní zásobou. Pokud každé slovo vyžaduje slovník, je těžké současně sledovat význam i výslovnost. Nejprve čti pro porozumění, ověř nejistá slova a potom přečti část textu nahlas. Nahrávka stejného úryvku ti umožní porovnat přízvuk a členění řeči i jednotlivé hlásky.
V cvičeních slovní zásoby LuvStudy můžeš opakovat slova s jejich významy, přepisy a nahrávkami. Poslech při sledování psané podoby pomáhá objevovat známé vzorce v konkrétních slovech. Web automaticky nehodnotí tvoje čtení nahlas a nahrávky jednotlivých slov nenahrazují poslech souvislých vět.
Ověř si vzorce a vysvětli svou volbu
Tyto úkoly opakují principy čtení vysvětlené výše. Zkus určit důvod každé odpovědi, ne jen správnou možnost. Všechny odpovědi v IPA používají referenční vzor popsaný na začátku.
- Co se mění mezi hat /hæt/ a hate /heɪt/? Přidává koncové e slabiku?
- Mají food a good v referenční výslovnosti tohoto průvodce stejnou samohlásku?
- Jak se čte sh ve slově shop: jako jedna hláska, nebo jako názvy dvou písmen?
- Které psané písmeno na začátku write je němé?
- Která slabika ve slově about /əˈbaʊt/ je přízvučná a co se děje s první samohláskou?
- Vyber zvuk pravidelné koncovky: cats — /s/, /z/, nebo /ɪz/?
- Končí worked na /t/, /d/, nebo /ɪd/? Porovnej s wanted.
- Urči výslovnost read v této větě: I read it yesterday. Vyber mezi /riːd/ a /red/.
Odpovědi a vysvětlení
- Samohláska se mění z /æ/ na /eɪ/. Koncové e je němé; obě slova mají jednu slabiku.
- Ne. Food má /uː/, zatímco good má /ʊ/. Psané oo nemá jedinou univerzální výslovnost.
- Označuje jedinou hlásku /ʃ/. Názvy písmen používáme při hláskování, ne při spojování hlásek slova.
- W je němé. Slovo začíná na /r/, ne na /w/.
- Přízvuk je na druhé slabice. První samohláska je redukované /ə/, nikoli abecední název A.
- /s/, protože základní slovo končí neznělým /t/. Žádná další slabika nepřibývá.
- Worked má koncovku /t/ po /k/ a zůstává jednoslabičné. Wanted přibírá /ɪd/ po /t/ a má dvě slabiky.
- /red/. Věta se vztahuje k minulosti, proto potřebuješ výslovnost minulého tvaru, i když je pravopis stejný.
Přečti si také: Anglická gramatika pro začátečníky: základní pravidla s příklady
Pravidla čtení pomáhají, když je propojíš se skutečnými slovy
Abys začal číst anglicky, nemusíš dokonale předpovědět výslovnost každého neznámého slova. Potřebuješ rozpoznat užitečné vzorce, všimnout si odlišného chování slova a spolehlivě je ověřit. Samohláskové skupiny, němá písmena, přízvuk a koncovky ti dávají vodítka; nahrávky a smysluplné věty ukazují, jak tato vodítka fungují ve skutečné řeči.
Vrať se k obtížnému vzorci s několika novými příklady a potom tato slova použij v krátkém úryvku. Časem budeš více slov poznávat přímo, zatímco pravidla čtení ti dál pomohou při čtení dalšího neznámého slova.
